V angličtině máme dva základní způsoby, kterými můžeme vyjádřit, že musíme něco udělat: have to a must. Zajímavé je, have to (has to) je mnohem více jako naše „musí“ než samotné must. Jak a kdy je používáme a jaký je mezi nimi rozdíl?
Have to... znamená, „Musím“
Have to – nebo has to pro třetí osobu jednotného čísla (on, ona, ono) – používáme, když je něco konečné, když jsme povinni něco udělat.
Nemám jinou možnost, než to udělat!
- I have to get up early tomorrow. (Zítra ráno musím vstát brzy ráno.)
- She has to study before her exams. (Musí studovat před zkouškami.)
- It has to disappear from here! (To musí odtud zmizet!)
- We have to change the bulb… (Musíme vyměnit žárovku…)
- They have to work a lot. (Musí hodně pracovat.)
Ve výše uvedených větách je have to (has to) „hlavní sloveso“ ne pomocné (i když v jiných větách se to děje naopak, např. Have you done it?). Pomocné je zde do-does-did.
Pokud bychom tedy chtěli zdůraznit význam našeho projevu, můžeme říci:
- I do have to get up early. (Opravdu musím vstát brzy ráno.)
- Musí se učit! (Opravdu se musí učit.)
Proč se o tom zmiňuji?
Have to & has v otázkách
Chceme-li položit otázku s have to (has to), přidáme pomocné sloveso do (does), jak bylo uvedeno výše.
- Do you have to do it? (Musíte to udělat?)
A ve třetí osobě (on, ona, tohle) does:
- Does she have to do it? (Musí to udělat?)
Můžeme také klást otázky s what? (co?) + do / does:
- What do they have to do? (Co musí udělat?)
- What does he have to do? (Co musí udělat?)
Zápor: don’t have to / doesn’t have to
Podobně budeme používat do-dělat v záporu: stejně jako don’t, doesn’t (do not, does not):
- You don’t have to do it! (Nemusíš to dělat.)
- She doesn’t have to go there… (Nemusí tam chodit…)
A co naše must?
Kdy a jak používáme must?
Must použijeme, když si myslíme, že musíme něco udělat.
Must je modální sloveso – to znamená, že je stejné pro všechny osoby (také on, ona, ono):
- It’s a great movie. You must see it! (Je to skvělý film. Musíte to vidět!)
- She must do something about it… (Ona s tím musí něco udělat… – všimněte si, že tu není
she musts) - We must go to the shop today, the fridge is empty. (Dnes musíme jít do obchodu, lednička je prázdná.)
Otázky s must
Teoreticky jsou otázky s must možné ¹ i jednoduché (inverze):
- Must we do our homework? (Musíme si udělat domácí úkol?)
Ale pro mě znějí velmi neohrabaně (nebo alespoň formálně komicky) a v praxi spíše uslyšíme:
- Do we have to do our homework?
Zápor s mustn’t
Zápor s must zní velmi formálně. Můžeme ho vyjádřit, extrémně formální plnou formou must not nebo zkráceninou mustn’t.
Například:
- You mustn’t go into the garden. (Nesmíte chodit na zahradu.)
- You mustn’t believe everything you read on the internet. (Nesmíte věřit všemu, co čtete na internetu.)
Jak vidíte, mustn’t spíše znamená „není to dovoleno“ než „nesmíš“, ale o tom více za chvíli.
Kdy must, a kdy have to?
Varuji vás předem: velmi často není nejmenší rozdíl mezi must & have to.
Například, pokud je už pozdě a prohlásíme nadšené společnosti, že „musíme už jít“, řekneme:
- I must go now.
nebo
- I have to go now.
Někdy je však rozdíl mezi must & have to hmatatelný.
Anglické must neznamená ani tak „musím“ jako „Myslím, že musím“!
Must je osobnější, než have to. S použitím must mluvíme o našich pocitech a úsudcích, nikoli o suchých faktech.
- She’s really nice, you must meet her! (Je opravdu milá, musíte se s ní setkat!)
- I haven’t called my mum for ages. I must call her tomorrow. (Své mámě jsem už věky nevolala. Zítra jí musím zavolat.)
Jak vidíte, výše uvedený „nátlak“ je vnitřní. Žádný policista nad námi nestojí a neříká nám, abychom zavolali naší matce!
Have to signalizuje objektivnější nátlak
Pokud záležitost není osobní, ale vyplývá z faktů, objektivního stavu věcí, neužijeme must ale have to:
- You can’t turn right here, you have to turn left. (Tady nemůžete odbočit doprava, musíte odbočit doleva.)
- I’m getting old, I have to wear glasses for reading. (Stárnu, musím nosit brýle na čtení.)
- John can’t come, he has to work tomorrow. (Jan nemůže přijít, zítra musí pracovat.)
V těchto větách to není o našem pocitu, nebo rozmaru. Vyplývá to z předpisů, biologie nebo naší smlouvy se zaměstnavatelem.
Proto můžeme najít rozdíl v následujících dvou větách:
- I must get up early tomorrow.
- I have to get up early tomorrow.
Obě tyto věty znamenají: „Zítra ráno musím vstát.“ Ale…
- První větu řekneme v pátek, pokud chceme jít ráno na výlet do hor.
- Druhou větu řekneme v pracovní dny, protože druhý den budeme mít pracovní nebo školní povinnosti.
Jasný rozdíl se objevuje také v záporu s mustn’t & don’t have to.
Mustn’t & don’t have to
Kdy používat mustn’t, a kdy don’t have to?
Mustn’t užijeme v záporu, pokud je nesmírně důležité, abychom něco neudělali:
- A spy mustn’t tell anyone his secrets. (Špion nesmí nikomu říkat svá tajemství.)
- We mustn’t talk in a library. (Buďte potichu, nesmíme mluvit v knihovně.)
Don’t have to užijeme v záporu, když není třeba něco dělat, ale pokud na to máme chuť, bude to také v pořádku:
- You can tell me if you want to, but you don’t have to. (Můžete mi říct, jestli chcete, ale nemusíte.)
- We don’t have to talk in a library. (Proč bychom měli šeptat tady v knihovně, pojďme si promluvit do kavárny.)
Nebo²:
- You mustn’t worry too much about this. (Nesmíte si s tím dělat starosti – protože váš krevní tlak letí nahoru.)
- You don’t have to worry too much about this. (Nesmíte si s tím dělat starosti – všechno bude v pořádku, už jsme se o to postarali!)
Must & have to v budoucnosti a minulosti
Jak must tak i have mohou popisovat budoucnost:
- I must do it tomorrow. (Musím to udělat zítra – protože chci.)
- I have to do it tomorrow. (Musím to udělat zítra – protože nemám na výběr.)
Stejně jako v tomto čase přítomném, první věta vyjadřuje více naše „vnitřní nutkání“, zatímco druhá věta vyjadřuje „vnější, objektivní nutkání“.
Must však nemůže popsat minulost:
I must go yesterday.
Možnost máme ale takovouhle:
- I had to go yesterday. (Musel jsem jít včera.)
nebo:
- I must have gone yesterday. (Zřejmě jsem šel včera, i když si nic z toho nepamatuji…)
Ale rozdíl mezi must a have to v minulosti je poměrně pokročilým tématem, takže se možná zastavme.
You must learn English nebo You have to learn English?
Bez ohledu na to, zda vaše potřeba trénovat angličtinu vyplývá z vnitřní potřeby (zvědavost o světě, přístup k informacím, cestování) nebo z externího nátlaku (škola, práce), tj. bez ohledu na to, zda máte integrativní nebo instrumentální motivaci učit se anglicky – Speakingo je vždy skvělá volba!
Proč?
Protože v online kurzu angličtiny Speakingo se učíte prostřednictvím konverzace!
A proč je to tak důležité?
Protože samotná pravidla mohou být užitečná v testu, ale později se ukáže, že místo mluvení máte pouze jazykový blok. Úhledné odpovědi vás napadnou dlouho po skončení rozhovoru…
Musíte si vybudovat zvyk mluvit anglicky!
A abyste se to naučili – musíte mluvit!
Proto samozřejmě doporučuji všechny texty o gramatice na tomto blogu – ale pokud to s anglickým jazykem myslíte vážně, doporučuji také samotný kurz!
Zaregistruj se na online kurz angličtiny Speakingo!
Vyzkoušejte si ho zdarma a bez jakýchkoli závazků!
Už je všechno jasné? Víte, kdy použít must a kdy have to?
A proč v některých memech bylo „It must be true“ a v jiném „It has to be true“? Je v tom nějaký rozdíl? Napište do komentářů!!
