Být nebo mít? Dobrá otázka! V tomto příspěvku se však naučíme něco méně filozofického – jak časovat a používat různé gramatické časy anglických sloves to be & have got.
Je kvalita našeho života definována tím, kdo jsme, tj. tím, co víme, co jsme udělali nebo zažili? Nebo je to spíše náš materiální stav, kolik peněz máme na účtu nebo co máme zaparkované pod (co největším) domem?
To jsou velmi dobré otázky, ale vůbec ne to, o čem budeme mluvit v tomto textu o anglické gramatice.
To be (česky: být) nebo to have got (česky: mít) v přítomném čase present simple
Tento příspěvek vám řekne:
- Jak časovat to be (být) v anglickém přítomném čase present simple.
- Jak časovat have (got) s významem ‚mít‘ v přítomném čase present simple.
- Anglické have got & to be v průběhových časech (continuous)
- Anglické have got & to be v minulosti (past tenses)
- Anglické have got & to be v budoucích časech (future tenses)
- Anglické have got & to be v časech typu perfect
- Jak nejlépe procvičovat časování to be & to have got?
Začněme však malým opakováním.
Jak vypadá jednoduchá věta v přítomném čase present simple?
Například takto:
- I like you. (Mám tě rád.)
- We like cars. (Máme rádi auta.)
ale
- He likes her. (Má ji rád.)
- She likes dancing. (Ráda tančí.)
To znamená, že v čase present simple používáme sloveso v základním tvaru (like), s výjimkou třetí osoby jednotného čísla (on, ona, ono), kdy ke slovesu přidáváme koncovku -s (she likes).
Viz také: Kdy se používá have, kdy has a co to je present simple -s?
Ale co situace, kdy chceme říci v čase present simple:
- Je šťastná?
Být je v angličtině to be .
Proto by bylo vhodné říci.
She bes happy.
Bohužel to není tak snadné!
Sloveso být (to be) má – stejně jako sloveso mít (to have), ale o něm za chvíli – svá vlastní pravidla!
1. být (anglicky to be) v present simple
V angličtině se to be časuje podle osob téměř stejně jako v češtině – pro každou osobu jinak (tj. I am, you are…)!
Paradoxně se časovaná slova nijak nepodobají základu to be, ale tak je tomu i v češtně: Například „být“ není nikde poblíž „jsi“.
Už nestačí přidat příponu -s!
Jak to vypadá v praxi?
Časování slovesa být (to be) v čase present simple
Tvrzení, otázky a zápory se slovesem to be v čase present simple budou vypadat například takto:
- (jsem) I am happy. → Am I happy? → I am not happy.
- (jsi) You are happy. → Are you happy? → You are not happy.
- (ona je) She is happy. → Is she happy? → She is not happy.
- (on je) He is happy. → Is he happy? → He is not happy.
- (ono je) It is happy. → Is it happy? → It is not happy.
- (jsme) We are happy. → Are we happy? → We are not happy.
- (jste) You are happy. → Are you happy? → You are not happy.
- (jsou) They are happy. → Are they happy? → They are not happy.
Čemu je třeba věnovat pozornost?
- Naše já je tak jedinečné, že si zaslouží samostatnou formu: I am
- Ona, on, ono vypadá stejně: she, he, it is
- V množném čísle je are
- Vzhledem k tomu, že v angličtině je „ty“ a „vy“ stejné slovo you, v obou případech je to stejně you are.
- V otázkách jednoduše přehazujeme slova na jejich místech (tzv. inverze).
- V záporu jednoduše u všech osob přidáme ne (not)
Zkracování záporů pomocí to be (být)
V hovorové řeči namísto formální, plné verze s not, uslyšíte:
- she is not = she isn’t
- you are not = you aren’t
A pro „já“ trochu jinak:
- I am not = I’m not
Jak správně položit otázku?
Chceme-li se správně zeptat, použijeme inverzi:
- He is sad. (Je smutný.)
- Is he sad? (Je smutný?)
Nebuďte však překvapeni, pokud uslyšíte ve filmu nebo uvidíte na meme jednoduše:
He sad?
Velmi časté je také to, že lidé jednoduše změní intonaci hlasu a tadaam! Z kladné věty se stává otázka!
You are happy?
Nebo jak se někdo ptá Jokera z Batmana:
Why so serious?
(„Proč jsi tak vážný, Batmane?“ Ačkoli by to tak mělo být: Why are you so serious?)
2. časování slovesa have got (česky mít) v čase present simple
Dáme-li naopak přednost materialistickému vlastnictví před filosofickým bytím, věc se komplikuje.
Teoreticky při tvorbě otázek používáme i inverzi, jen z ní ne vždy vyjde něco chytrého…
Ostatně, přesvědčte se sami níže.
Je možné mít „have “ bez “ got“?
- (Mám auto. -> Mám auto? -> Nemám auto.) I have a car. →
Have I a car? → I have not a car. - (máš) You have a car. →
Have you a car? → You have not a car. - (máme) We have a car. →
Have we a car ? → We have not a car. - (máte) You have a car. →
Have you a car? → You have not a car. - (mají) They have a car. →
Have they a car? → They have not a car.
He, she, it místo have mají has, ale kromě toho se nic jiného nemění:
- (ona má) She has a car. →
Has she a car? → She has not a car.
- (ona má) She has a car. →
(on má) He has a car. → Has he a car? → He has not a car.
- (ono má) It has a car. →
Has it a car? → It has not a car.
Přestože výše uvedené otázky a zápory (druhý a třetí sloupec výše) jsou super správné a učí se podle nich např. ze zastaralé učebnice Callanovy metody (jejíž autor ve své závěti zakázal jakékoli změny své metody a jazyk se koneckonců neustále vyvíjí), ale dnes už to tak nikdo neříká, leda v žertu nebo velmi oficiálně.
Proto jsem tyto archaické verze odstranil. Jak se tedy skutečně mluví?
Have nebo have got?
V případě kladných vět s anglickým slovesem „to have“ (mít) máme dvě možnosti: s bezvýznamovým got nebo bez něj.
„Have“ i „Have got“ však znamenají totéž.
Například:
- I have a book. (Mám knihu.)
- I have got a book. (Mám knihu.)
Na druhou stranu však zní mnohem lépe, pokud je got použito v záporech a otázkách.
Pokud tedy doplníme got k have, dostaneme:
- (mám) I have (got) a car. → Have I got a car? → I have not got a car.
- (máš) You have (got) a car. → Have you got a car? → You have not got a car.
- (máme) We have (got) a car. → Have we got a car ? → We have not got a car.
- (máte) You have (got) a car. → Have you got a car? → You have not got a car.
- (mají) They have (got) a car. → Have they got a car? → They have not got a car.
He, she, it namísto have mají has, ale kromě toho se ani zde nic nemění:
- (ona má) She has (got) a car. → Has she got a car? → She has not got a car.
- (on má) He has (got) a car. → Has he got a car? → He has not got a car.
- (ono má) It has (got) a car. → Has it got a car? → It has not got a car.
V hovorové řeči se obvykle používá zkrácená verze have got:
Zvláště plná forma u záporu zní tak oficiálně, až to kouše do uší!
- I’ve got a car. I haven’t got a car.
- She’s ot a car. She hasn’t got a car.
- We’ve got a car. They haven’t got a car. atd.
Pouze v otázkách nic nezkracujeme:
- Has he got a car?
Tedy pokud se neptáme na takzvanou negativní otázku (negative question):
- Hasn’t he got a car? (Copak nemá auto?)
Ale to je úplně jiný příběh.
Zápory v čase present simple mohou mít také následující podobu:
Got nám může také skočit do negace s no, aniž by se cokoli změnilo na smyslu věty. Proto ho uvádím v závorce – můžete ho použít, ale nemusíte. Proč ho používat? Aby nám věta lépe zněla, například když potřebujeme v písni nebo básni slabiku navíc…
- I have (got) no car.
- You have (got) no car.
- He has (got) no car.
- She has (got) no car.
- It has (got) no car.
A v množném čísle:
- We have (got) no car.
- You have (got) no car.
- They have (got) no car.
Všimněte si, že v těchto větách no znamená spíše „žádný“ než „ne“. A proč tomu tak je a proč tam nedáváme not, se dozvíte ze záznamu:
Do you have nebo have you got?
V otázkách a záporech v čase přítomném prostém present simple se můžete obrátit také na naše staré dobré pomocné sloveso do, které stejně používáme ve všech ostatních případech kromě to be a to have (např. Do you know her? I don’t like it etc).
Pak to bude:
- I have a car. Do I have a car? ↔ I don’t have a car.
- You have a car. Do you have a car? ↔ You don’t have a car.
- She has a car. Does she have a car? ↔ She doesn’t have a car.
- He has a car. Does he have a car? ↔ He doesn’t have a car.
- It has a car. Does it have a car? ↔ It doesn’t have a car.
A v množném čísle:
- We have a car. Do we have a car? ↔ We don’t have a car.
- You have a car. Do you have a car? ↔ You don’t have a car.
- They have a car. Do they have a car? ↔ They don’t have a car.
Obecně není rozdíl mezi:
- Do you have a car? = Have you got a car?
- Does she have a car? = Has she got a car?
nebo
- He doesn’t have a car. = He hasn’t got a car.
- I don’t have a car. = I haven’t got a car.
a tak dále.
Do pro emfázi
Do také můžeme vyslovit v tvrzeních, kde je obvykle vynecháno. Navíc zdůrazňuje důležitost naší výpovědi (tzv. emfáze):
- I do have a car = Já „opravdu“ mám auto.
3. Anglickéa have got & to be v časech průběhových (continuous)
A jak se chovají anglické have got a anglické to be v časech průběhových (continuous), v nichž je důraz kladen na „dění“ a činnost a ke slovesu se přidává koncovka -ing?
Anglické have got v present continuous
V present continuous sloveso to have vystupuje například v souvislosti s jídlem.
Například:
- I’m having a hamburger.
Věta znamená „právě jím hamburger“. Nebudeme zde používat got.
Kromě jídla tuto konstrukci použijeme ve větách jako:
- I’m having a break. (Mám přestávku),
- I’m having a difficult time. (Momentálně procházím těžkým obdobím).
Anglické to be v present continuous
Jedná se o velmi elegantní a vzácnou konstrukci.
Například:
- I’m being told off. (V tomto momentě mi řekli, abych šel.)
- She’s being really annoying. (Momentálně je opravdu otravná.)
Ačkoli je to teoreticky možné, anglické to be se v průběhovém tvaru vyskytuje jen velmi zřídka. Spíše jen málokdo řekne:
- I’m being malicious (v této chvíli moje chování obsahuje známky zlosti),
říkáme jen v present simple
- I’m malicious (jsem zlomyslný od přírody).
A jak by vypadalo časování sloves to have (mít) & to be (být ) v jiných gramatických časech?
4. Anglické have got a to be v minulosti
Časování anglického to be v minulém čase past simple:
- (Byl jsem smutný. Nebyl jsem smutný. Byl jsem smutný?) I was sad. → I wasn’t sad. → Was I sad?
- (Byla jsi/byl jsi) You were sad. → You weren’t sad. → Were you sad?
- (Ona byla) She was sad. → She wasn’t sad. → Was she sad?
- (On byl) He was sad. → He wasn’t sad. → Was he sad?
- (Ono bylo) It was sad. → It wasn’t sad. → Was it sad?
A v množném čísle:
- (Byli jsme) We were sad. → We weren’t sad. → Were we sad?
- (Byli jste) You were sad. → You weren’t sad. → Were you sad?
- (Byli) They were sad. →They weren’t sad. → Were they sad?
Tedy I, she, he, it was,a zbytek je were.
V past continuous by to be na druhou stranu vypadalo například takto:
- She was being dishonest. (Tehdy byla neupřímná)
- We were being very enthusiastic. (Byli jsme velmi nadšení)
Také to nejsou gramatické konstrukce, které byste často slyšeli na ulici.
Anglické have & have got v čase simple past
Minulý tvar nepravidelného slovesa to have je had. Stejně jako pro všechny ostatní osoby.
- I had a car. She had a car. We all had a car!
(Já jsem měl auto, ona měla auto, všichni jsme měli auto!)
nebo:
- We didn’t have a car. He didn’t have a car. Nobody had a car!
(Neměli jsme auto, on neměl auto, nikdo neměl auto!)
Nebo:
- Did you have a car? Did she have a car? Who had a car?
(Měl jsi auto? Měla auto? Kdo měl auto?)
A co s have got v past simple (tj. had got)?
Teoreticky ho můžeme použít. Jednoduše nahradíme have got na had got u všech osob.
Například:
- I have got no money. → I had got no money.
…ale není to něco, co byste opravdu slyšeli na ulici nebo dokonce písemně, zní to dost divně, a proto to nedoporučuji.
Někteří lingvisté se domnívají, že jde o vyloženě nesprávný tvar, který lze použít pouze ve významu dostat (jako minulý tvar od get v past perfect) Např. I had a car (Byl jsem dostal auto), zatímco I had a car (ve smyslu měl jsem auto) je považováno za chybu. Já bych se tím nijak zvlášť nezabýval.
Proto jednoduše nedoporučuji používat got v čase simple past.
To have v čase past continuous
V minulém čase past continuous můžeme například říci:
- I was having a breakfast. (Snídal jsem.)
- She was having lots of fun. (Skvěle se bavila.)
- We were having an interesting conversation. (Vedli jsme zajímavý rozhovor.)
Ani zde nebudeme používat žádné got.
5. Anglické have got a anglické will v budoucnosti
Anglické to be v budoucím čase futre simple
To je asi nejjednodušší možná varianta, prostě will + be v každé osobě:
- (Budu šťastný. Nebudu šťastný. Budu šťastný?) I will be happy. → I won’t be happy. → Will I be happy?
- (Ty) You will be happy. → You won’t be happy. → Will you be happy?
- (Ona/on/ono) She/he/it will be happy. → She/he/it won’t be happy. → Will she/he/it be happy?
- (My/vy/oni) We/you/they will be happy. → We/you/they won’t be happy. → Will we/you/they be happy?
Anglické have got v budoucnosti
Anglické have got v budoucnosti vypadá podobně jako anglické have got v minulosti – teoreticky můžeme… ale radši neužijeme got, stačí samotné have…
Pokud tedy nejde o to, že něco máme, ale že něco dostaneme: I will have got a present (tj. get v čase future perfect, nikoli v čase future simple). V americké a kanadské angličtině bychom však spíše řekli I have gotten a car.
6. Anglické have got a anglické to be v perfektech
Anglické to be v perfektech
V jednoduchém perfektu (present perfect simple) jednoduše použijeme třetí tvar be→was/were→been) jako u jakéhokoli jiného slova, tj. I have been happy. Neexistuje zde žádná filozofie.
V present perfect continuous však vzhledem k tomu, že konstrukce sama obsahuje slovo to be jako pomocné sloveso (have been), by konstrukce I have being happy zněla příliš směšně na to, aby se dala použít.
Anglické have got v present perfect
Zde bychom určitě použili samotné had bez got, například I have had a cake (dobře) a rozhodně ne I have had got a cake (špatně). Konstrukci s got v present simple continuous je dokonce těžké si představit, zní to tak nepřirozeně (I have been having got a lunch for two hours. – strašné!). Stejně tak v past perfect říkáme I had had a meeting (správně) a ne I had had got a meeting (špatně).
7. Jak nejlépe praktikovat časování to be & to have got?
Máte už dost gramatiky?
Vůbec se vám nedivím!
Tím spíše, že pokud chcete opravdu správně používat have got & to be, musíte se je naučit používat v praxi!
Proto je nejlepší zapsat se na konverzační kurz angličtiny – pak si jako dítě podvědomě osvojíte všechnu tu gramatiku a budete mluvit anglicky volně a správně, aniž byste o tom vůbec přemýšleli!
Tímto způsobem si vybudujete návyk mluvit správně. Místo přemýšlení o správném tvaru prostě řekněte, co chcete říct!
Zde samozřejmě doporučuji online kurz angličtiny Speakingo. Prohlížíte si krásné fotografie, odpovídáte na otázky rodilého mluvčího a počítač nebo telefon vás chválí nebo opravuje.
Je to nejen efektivní, ale také jednoduchá a zábavná metoda výuky angličtiny!
Každopádně nejlepší je zaregistrovat se dvěma kliknutími níže a vyzkoušet si tuto metodu výuky angličtiny na týden zdarma!
Zaregistrujte se na online kurz angličtiny Speakingo!
Chceš rozumět Angličanům? Začni mluvit jako oni!
Ufff, asi už znáte celé to anglické have got a to be? Zbývá tedy jediná otázka: „Být, nebo mít?“ 🙂
Pokud je vám cokoli nejasné, směle se ptejte v komentářích!
