Co jsou to anglická modální slovesa (modal verbs)?

Modální slovesa v angličtině (modal verbs): can, could, should, must, have to, will, would, ought to a podobně – jsou pro studenty tohoto jazyka vážným problémem. Ve skutečnosti jich je jen několik a gramatika s nimi spojená není složitá. Více méně…

/Na obrázku: Modální slovesa? Co to sakra je (doslova „do pekla“ – what the hell)?

Pro začátek trochu nesrozumitelné teorie, pak přejdeme k praktickým příkladům a vše se vyjasní!

Co jsou to modální slovesa v angličtině (modal verbs)?

• Modální slovesa v angličtině jsou taková slovesa, která přinášejí určitou… modálnost (anglicky modality nebo mood) – jejich prostřednictvím můžeme vyjádřit svá přání, pochybnosti, přesvědčení o správnosti, žádost, zákaz, souhlas apod.
• Ve větách mohou fungovat jako pomocná slovesa – to znamená, že se vyskytují vedle „vlastního slovesa“ a modifikují jeho význam.
• Modální slovesa tvoří otázky inverzí a zápor negací samotného slovesa bez dalších pomocných sloves (příklady níže).

Věděli jste, že :

Název modálních sloves v angličtině je kuriózně odvozen z aristotelské filozofie (logiky). Uvádí tři způsoby usuzování: asertivní (je to tak a tak), apodiktický (musí to být tak a tak) a problematický (může to být tak a tak). Modální slovesa popisují nebo modifikují samotný způsob (modus, odtud název), kterým formulujeme své argumenty v řečnických filosofických debatách.

Dobře, zní to pravděpodobně stejně nesrozumitelně jako většina popisné gramatiky, takže si pojďme naše anglická modální slovesa probrat jedno po druhém i s příklady použití!

Jaká jsou anglická modální slovesa?

Následující tabulka modálních sloves vás možná na první pohled neohromí svou přehledností, ale pokud se dostanete až na konec textu, zjistíte, že dává smysl! 🙂

Na seznamu máme také takzvaná „polomodální slovesa“, ale o tom až na samém konci textu.

A nyní postupně:

1. Anglická modální slovesa will & would.
2. Staré modální sloveso shall.
3. Modální slovesa can, could a… be able to.
4. Anglické modální sloveso must.
5. Modální dvojice sloves may a might.
6. Anglické modální sloveso should.
7. Modální sloveso ought to.
8. Seznam polomodálních sloves.
9. Praktická cvičení na modální slovesa.

1. Anglická modální slovesa will a would

Anglické modální sloveso will je jednou ze tří základních možností vypovídání o budoucnosti.

Připomínáme, že věty se slovem will ve větě future simple se používají pro spontánní rozhodnutí.

Například:

• The phone is ringing! I’ll pick it up!

(Zvoní telefon. Zvednu ho! Will – se obvykle zkracuje na ‚ll.)

S will si můžeme hrát i na věštkyni:

• Manchester United will win this match.

(Manchester United tento zápas vyhraje.)

Slova, která se podobají modálnímu slovesu will

wonder

• I wonder what will happen.

(Zajímalo by mě, co se stane.)

I think

• I don’t think this will be a problem.

(Nemyslím si, že by to byl problém.)

Sure

• Don’t worry, I’m sure everything will be OK.

(Nebojte se, jsem si jistý, že všechno bude v pořádku.)

probably

• I’ll probably have to do it again. (Pravděpodobně to budu muset udělat znovu.)

expect

• I expect she’ll apologize.

(Očekávám, že se omluví.)

Kdy nepoužíváme modální sloveso will?

Pokud je něco již jisté, zaznamenané, zařízené, nepoužíváme will, ale přítomný čas present continuous.

Například:

• Tom is visiting us tomorrow.

(Tom nás zítra navštíví.)

Pokud to není jisté, ale máme to v plánu, použijeme gramatickou konstrukci going to:

• I’m going to read a book tonight.

(Dnes večer si hodlám přečíst knihu.)

Jaký je rozdíl mezi slovy will a going to?

Řekněme, že kolegyně je v nemocnici. Můžeme říci, že buď

• Oh, I’ll visit her tomorrow.

nebo

• Yes, I’m visiting her tomorrow.

Obě tyto věty jsou správné, zatímco v první větě jsme se o tom právě dozvěděli a spontánně se rozhodli.

V druhé větě jsme to naopak věděli už předem a možná jsme dokonce stihli koupit bonboniéru.

Will versus would

Říká se, že would je minulý tvar slovesa will.

Ačkoli v nepřímé řeči skutečně nahrazujeme will slovem would (pravidlo Jeden Čas Nazpět – backshifting), mluvit o „minulém tvaru budoucího tvaru“ mi zní poněkud směšně. Protože would se pravděpodobně nejčastěji vyskytuje právě v kontextu nepřímé řeči (reported speech), doporučuji přečíst si na toto téma samostatný článek.

Mezitím se snad dostaneme ke konkrétním informacím.

Would se obvykle používá pro zdvořilý návrh:

• Would you like a cup of tea?

(Dáte si šálek čaje?)

Když si něco představujeme, používáme také modální sloveso would:

• It would be nice to have a lot of money.

(Bylo by hezké mít hodně peněz.)

Nebo když vzpomínáme na minulost:

• She would cook, and he would work in the garden.

(Ona vařila a on pracoval na zahradě).

Jaký je tedy rozdíl mezi will a would?

Vezměme si tyto dvě věty:

• I’ll have some more cake.

(Sním/vezmu si ještě nějaký dort.)

• I’d have some more cake.

(Já bych snědl víc dortu, tady je would zkrácené na „d“. )

V prvním případě to můžeme, chceme a uděláme. Ve druhém případě jsme spíše na dietě, nemůžeme a neudělámem to. Místo toho můžeme obě tyto věty adresovat číšníkovi, který nám pak přinese vytouženou kalorickou bombu.

Anglická modální sloveso would + wish

Kromě toho je třeba vědět, že would často jde ruku v ruce s wish (chtěl bych, přál bych si). Tímto způsobem dáváme nenápadně najevo, že nás něco obtěžuje:

• I wish you would do something instead of just sitting and complaining.

(Chtěl bych, abys něco dělal a ne jen seděl a stěžoval si.)

• I wish you wouldn’t keep interrupting me.

(Bylo by hezké, kdybys mě konečně přestal přerušovat.)

2. Staré modální sloveso shall

S modálním slovesem shall si nemusíte dělat velké starosti. Je to takový zdvořilý relikt minulosti.

Používáme ho zřídka, hlavně když chceme být zdvořilí:

• Shall I open the window?

(Mohu otevřít okno?)

• Shall we go out tonight?

(Půjdeme večer někam ven?)

Shall se dá zaměnit za will, ale zní to trochu staromódně, nabubřele.

To znamená, že můžeme zdánlivě říci:

• I shall be happy this evening.

(Dnes večer budu šťastný.)

My však raději jednoduše řekneme.

• I will be happy this evening.

A rozhodně bych nepoužíval modální sloveso shall s jinými osobami než I a we.

Tedy pokud nejste Gandalf z Pána prstenů. Pak, abyste zachránili tým na mostě, řekněte prastaré příšeře Balrogovi:

• You shall not pass!

(Neprojdeš!)

Slovo pass znamená také „projít“, postoupit do další fáze učení: pass the exam – složit zkoušku.

3. Anglická modální slovesa can, could a be able to

Modální sloveso can je pravděpodobně jedním z nejoblíbenějších anglických slov. Can znamená umět, moci, být schopen – jak už to u nejoblíbenějších anglických slov bývá, jeho význam je velmi široký a mění se v závislosti na kontextu. Proto jsem mu věnoval samostatný příspěvek.

Ale ve zkratce:

Can se používá k vyjádření možnosti. Popisujeme, co kdo umí:

• Can you speak English?

(Umíte anglicky?)

• I can’t see you.

(Nevidím tě – místo can’t můžeme použít i cannot, znamená to totéž.)

Minulý tvar od can je could

Porovnejte:

• I can do it.

(To zvládnu.)

• I could do it.

(Mohl jsem to udělat.)

Aby to však bylo ještě komplikovanější, could se používá v přítomném čase jako zdvořilostní tvar :

• Could you do it for me?

(Mohl bys to pro mě udělat – teď, ne v minulosti!)

Více informací o této problematice naleznete v článku:

Can v budoucnosti to je… be able to

Nuance je v tom, že can nemá budoucí tvar a my pak používáme be able to. Můžeme (a měli bychom!) kombinovat, ale obecně se modální slovesa (kromě will) v budoucím čase nevyskytují.

Proto bychom raději řekli:

• v případě can a may – I will be able to…
• v případě must, ought to – I will have to

Porovnejme nyní tyto tři věty:

1. I can sleep everywhere.

(Můžu spát kdekoli.)

2. I could sleep everywhere when I was a child.

(Když jsem byl malý, mohl jsem spát kdekoli.)

3. After this race, I will be able to sleep anywhere.

(Po tomto závodě budu moci spát kdekoli.)

Can také nemá „třetí tvar“ past participle, takže bychom měli používat be able to i v konstrukcích v přítomném čase průběhovém.

• I haven’t been able to sleep recently.

(Poslední dobou jsem nemohl – a stále nemohu – spát.)

Na druhou stranu jsem ochoten se vsadit, že devět z deseti anglicky mluvících lidí prostě řekne, že I couldn’t sleep recently 😉 Ale neříkejte to svému učiteli angličtiny! 😉

Existuje však jemný rozdíl mezi slovesy could a be able to v minulém čase.

Pokud například řekneme:

• Conor McGregor could beat him up.

To znamená, že tento legendární bojovník MMA ho mohl porazit, měl k tomu všeobecné předpoklady, ale neudělal to, protože se například zápas vůbec neuskutečnil.

Pokud na druhou stranu řekneme:

• Conor McGregor was able to beat him up. (byl schopen)

nebo

• Conor McGregor managed to beat him up. (podařilo se mu to)

Duel se tedy uskutečnil a jako obvykle skončil vítězstvím upovídaného Ira.

„Není tu žádný talent, je tu jen tvrdá práce. Je to posedlost. Talent neexistuje, všichni jsme si jako lidé rovni. Pokud tomu věnujete dostatek času, můžete se stát čímkoli chcete. Dostanete se na vrchol a je to. Nemám žádný talent, jsem posedlý.“ Stejně jako u angličtiny!

Could do nebo could have done?

Poslední nuance spočívá v tom, že ačkoli je could minulý tvar od can, někdy ho používáme pro přítomnost místo can. Koneckonců, od gramatiky asi nikdo logiku nečekal! 😉

Jako příklad si tentokrát vezměme tyto tři věty:

1. I can sleep for a week.

(Dokážu spát týden – to je moje dovednost.)

2. I could sleep for a week.

(Mohla bych teď spát týden- jsem tak unavená.)

3. I could have slept for a week.

(Mohl jsem spát klidně týden – tak unavený jsem tehdy byl.)

Obvykle lidé zaměňují druhou a třetí variantu a místo věty I could have slept for a week říkají jednoduše I could sleep for a week. Pokud však hovoříme o možnosti z minulosti – obvykle o něčem, co jsme bohužel neudělali – měli bychom použít slovo could have:

• Why didn’t you apply for this job? You could have got it!

(Proč ses o tu práci neucházel, mohl jsi ji dostat!)

• Without you, I couldn’t have reached so much.

(Bez vás bych toho tehdy tolik nedokázal.)

• I couldn’t have gone on holidays because my child was ill.

(Nemohla jsem jet na dovolenou, protože mé dítě bylo nemocné.)

Totéž se stane i v případě sloves should a would, jak je popsáno níže:

4. Anglické modální sloveso must

Pozor, past!

Anglické modální sloveso must není české muset!

Nebo alespoň ne úplně. S tímto must je obecně trochu legrace.

Ale jedno po druhém.

Modální sloveso must používáme, když máme pocit, že je něco pravda:

• You’ve been dancing all night, you must be thirsty.

(Tančíš celou noc, určitě musíš mít žízeň.)

• John is Jane now? You must be joking!

(John je teď Jane? To si děláte legraci!)

Modální slovesa must nebo can’t?

Zajímavé je, že pokud chceme říci opak, neříkáme mustn’t, ale can’t:

• She’s had three burgers already. She can’t be hungry!

(Už snědla tři hamburgery, nemůže mít pořád hlad!)

Situace se promítá i do minulých situací:

• I’ve lost my phone. I must have dropped it somewhere.

(Ztratil jsem telefon. Musel jsem ho někde upustit.)

Ale v záporu to bude can’t have:

• I didn’t take my phone, so I can’t have dropped it!

(Telefon jsem si s sebou nevzal, takže mi nemohl spadnout!)

Místo can’t have můžeme rovnou říct couldn’t have a význam se nezmění:

• I didn’t take my phone, so I couldn’t have dropped it!

(Telefon jsem si s sebou nevzal, takže mi nemohl spadnout!)

Must nebo have to?

No vlastně. Naše české „musím“ by bylo spíše anglické „have to“ než „must„.

Obojí samozřejmě používáme, když chceme říci, že je něco nutné. Někdy se mohou používat zaměnitelně, například:

• Oh, what time is it? I must go. = I have to go.

(Ajej, kolik je hodin? Už musím jít.)

Někdy jsou však mezi nimi zřetelné rozdíly:

Modální sloveso must je osobní, to znamená, že jím vyjadřujeme své osobní pocity.

Řekneme-li například:

• You must go there.

(„Musíte“ tam jít.)

To znamená, že máme tento osobní pocit. To vůbec neznamená, že takový příkaz existuje.

• It’s my dad’s birthday! I must call him!

(Táta má dnes narozeniny! Musím mu zavolat!)

Naproti tomu modální sloveso have to používáme pro fakta, nikoli pro subjektivní pocity. Taková jsou pravidla, tak to vyžaduje situace, ne náš rozmar.

Například:

• I’m blind like a mole rat. I have to wear glasses all the time.

(Jsem slepý jako krtek, musím pořád nosit brýle.)

• You can’t drive on the right side of the road in the UK. You have to drive on the left side.

(Ve Velké Británii se nejezdí po pravé straně silnice. Musíte jezdit vlevo – takový je zákon.)

Rozdíly mezi have to & must na příkladech vět

Proto někdy budou obě modální slovesa „správná“, změní se pouze smysl naší výpovědi.

Srovnejte například.

• You must wear a tie tonight.

a

• You have to wear a tie tonight.

V prvním případě naše starostlivá přítelkyně dbá o to, abychom na schůzce dopadli dobře, protože je jisté, že mnoho programátorů přijde ve svetru. V druhém případě tato svoboda není – bez kravaty nás nepustí do divadla, nebo na setkání s prezidentem.

Totéž platí pro:

• I must get up early tomorrow.

nebo

• I have to get up early tomorrow.

V prvním případě chceme jednoduše dobře využít den, třeba je víkend a my ho chceme strávit aktivně. V druhém případě pravděpodobně musíme stihnout vlak nebo ráno vstávat do práce. Za peníze jsou lidé ochotni udělat hodně, dokonce i to! 😉

Obecně have to je bezpečnější, častěji pasuje.

Must se nevyskytuje v budoucím čase (dvě modální slovesa za sebou I will must je nemožná kombinace).

Mustn’t, don’t have to nebo don’t need to?

Ještě zajímavější je situace v případě záporu pomocí těchto modálních sloves. Pak je jejich význam zcela jiný.

you mustn’t do it znamená, že je lepší něco nedělat (ale – nedovoleno je can’t!)

• Please keep it for yourself. You mustn’t tell anyone!

(Prosím, nechte si to pro sebe – nikomu to neříkejte!)

you don’t have to, znamená, že něco nemusíš, ale jestli se ti chce, to ti nikdo nebrání

• It’s Saturday tomorrow, so I don’t have to wake up early.

(Zítra je sobota, takže nemusím ráno vstávat.)

Nejslabším výrazem tu bude don’t need to.

• We still have a lot of time. We don’t need to hurry.

(Máme ještě dost času, nemusíme spěchat.)

Teoreticky We needn’t hurry je také správné, ale stále méně populární.

Mezi slovy don’t have to a don’t need to však není velký rozdíl a většinou je lze zaměňovat.

A co s needn’t?

S needn’t se rozdíly ukazují na více pokročilejších úrovních. Představte si, že má pršet a Sherlock Holmes si pro jistotu vezme na procházku deštník. Ale nepršelo. Pak řekneme:

• He needn’t have taken the umbrela.

To znamená, že si ho vzal, ale ukázalo se, že zbytečně.

O den později už svítilo slunce. Proto si doktor Watson nemusel brát deštník.

• He didn’t have to take the umbrella.

5. Dvojice modálních sloves may a might

Modální slovesa may a might znamenají zhruba totéž, ale někdy jsou mezi nimi jemné a podle mého názoru poněkud strnulé rozdíly, které učitelé angličtiny rádi rozebírají v testech. Na druhou stranu, pokud máte formální vzdělání za sebou, můžete s jistotou předpokládat, že may a might znamenají „možná“, „pravděpodobně“ a to stačí.

V naprosté většině vět je lze použít zaměnitelně (už se těším na protesty učitelů v komentářích):

• She might know = She may know.

(Možná, že to ví.)

• I might not have enough money = I may not have enough money

(Může se ukázat, že nám nevystačí peníze.)

• She might not have known about it = She may not have known about it.

(Možná o tom nevěděla.)

Navíc je lze často zaměňovat s could

• Someone’s at the door. It may be Tim = It might be Tim = It could be Tim.

(Někdo je u dveří. „Možná“ je to Tim.)

Rozdíl proti couldn’t se totiž projeví pouze v záporu. Například:

• She couldn’t have seen you.

Znamená, že byla pravděpodobně příliš daleko na to, aby tě viděla.

• She might not have seen you.

Možná tě v davu lidí neviděla – ale možná ano, ale rozhodla se tě ignorovat.

Velmi často používáme modální slovesa may a might k popisu budoucnosti:

• On holidays, I may/might go to Nepal.

(Možná pojedu na prázdniny do Nepálu.)

• Ola may/might not come to the party, because she isn’t well.

(Ola možná na večírek nepřijde, protože se necítí dobře.)

Funguje také oblíbená fráze:

• We might as well do something.

to znamená, že bychom měli něco udělat, protože neexistují žádné dobré důvody, proč to neudělat.

• The buses are so expensive there, that you might/may as well take a taxi.

(Autobusy jsou tam tak drahé, že si můžete rovnou vzít taxi.)

6. Anglické modální sloveso should

Modální sloveso should je zhruba naše „měl bych“ – něco je správné udělat.
Například:

• You shouldn’t eat so much.

(Neměli byste se takhle přejídat.)

Často jde ruku v ruce s I think (myslím si).

• I think that the government should leave the economy alone.

(Myslím si, že vláda by měla nechat ekonomiku na pokoji.)

Takto můžeme vyjádřit svá očekávání:

• It’s already six o’clock, so she should already be here.

(Už je šest hodin, takže by tu už měla být.)

Můžeme také někomu něco vytknout:

• She shouldn’t have listened to him, he’s such a liar.

(Neměla ho poslouchat, je to takový lhář.)

Neobvyklé konstrukce s should:

Naproti tomu zde should neznamená, že by se něco mělo:

• I was surprised that he should say something like that.

(Překvapilo mě, že něco takového řekl.)

Tuto konstrukci můžeme použít po přídavných jménech jako: strange, funny, typical, interesting, surprising.

Druhou takovou konstrukcí je kombinace sloves should a if:

• If it should rain, can you pick me up?

(Kdyby začalo pršet, vyzvedneš mě?)

• Should she call, can you tell her I’m not in?

(Kdyby náhodou zavolala, můžeš jí říct, že nejsem doma?)

7. Modální sloveso ought to

Obecně platí, že se modální sloveso ought to používá zaměnitelně se slovesem should:

• Do you think I ought to invite her for a dinner?

(Myslíš, že bych ji měl pozvat na večeři?)

• We ought to be getting ready now!

(Už bychom se měli chystat k odjezdu!)

• Men and women ought to be able to compete for jobs on an equal footing.

(Muži a ženy by měli mít možnost ucházet se o zaměstnání za stejných podmínek.)

8. Polomodální slovesa: seznam

Jako by to všechno nestačilo, někteří lingvisté řadí tato „semi-modální“ (nebo „polomodální“) slovesa mezi anglická modální slovesa. Chovají se podobně jako modální slovesa, protože modifikují hlavní sloveso ve větě (jako pomocná slovesa), ale na rozdíl od modálních sloves se časují.

Obvykle se jako polomodální slovesa uvádí:

dare

• No pen dare describe his tyranny.

(Není pera, které by se odvážilo popsat jeho tyranii.)

I když prakticky uslyšíte hlavně frázi, kterou zpopularizovala Greta Thunbergová:

• How dare you?!

Jak se opovažuješ?!

used to

• Now you’re just somebody that I used to know.

(Teď jsi jen někdo, koho jsem kdysi znala.)

had better

• We’d better go back home before it gets dark.

(Měli bychom se raději vrátit domů, než se setmí.)

need…

• That’s all I need to know!

(To je vše, co potřebuji vědět!)

A pro dnešek snad dost teorie.

9. A nějaká cvičení na modální slovesa?

Pokud jde o procvičování modálních sloves, je samozřejmě nejlepší učit se praxí. Ústy, ne na papíře!

Proto samozřejmě doporučuji online kurz angličtiny Speakingo!

Na něm se svým telefonem nebo počítačem mluvíte jako s tím nejlepším učitelem, který nejenže nikdy neztratí trpělivost, ale také nikdy neruší hodiny! Pomocí technologie rozpoznávání řeči vám Speakingo rozumí, chválí vás a v případě potřeby vás opraví. Mluvit s počítačem dnes už není znakem šílenství!

Na druhou stranu mnoho vět obsažených v metodice kurzu pracuje s anglickými modálními slovesy, takže se je tam naučíte jako dítě – gramaticky správné konstrukce se vám opakováním dostanou do hlavy samy! Místo toho, abyste si dělali starosti s gramatickými pravidly, prostě mluvíte – až najednou zjistíte, že všemu rozumíte a můžete mluvit bez odporu! Jedná se nejen o efektivní, ale také o velmi příjemnou metodu výuky angličtiny!

Ale snad už bylo dost reklamy. První týden je zdarma, takže se můžete nezávazně přesvědčit, jak zábavné je učit se angličtinu se Speakingo! Stačí kliknout níže!

Doufám, že anglická modální slovesa jsou vám nyní jasná jako facka.

Pokud máte nějaké dotazy nebo připomínky, neváhejte se zeptat v komentářích!

Protože angličtina se sama od sebe nenaučí!

Zaregistrujte se na online kurz angličtiny Speakingo!

Chceš rozumět Angličanům? Začni mluvit jako oni!