Anglické členy (articles) jsou slova a, an a the. Kdy a proč je v angličtině používat a kdy se jim vyhnout? A mohou mít vůbec nějaký praktický význam ve smyslu věty, například ukázat na viníka dopravní nehody?
Jaké jsou anglické členy (articles)?
Anglické členy (anglicky articles) nemají v češtině ekvivalent. Jsou to v podstatě bezvýznamná slova, která klademe před podstatná jména. Zde máme čtyři možnosti: a, an, the nebo… nic. V češtině nic takového neexistuje, nebo alespoň ne doopravdy.
Proč?
Je to proto, že v češtině někdy říkáme „ta“, „ten“ nebo „to“ – to znamená, že používáme zájmena. V angličtině k označení rodu nebo typu věci, o které mluvíme, užíváme právě členy. Ale je dobře, že v angličtině nerozlišujeme rody! To je opravdu skvělá zpráva! Začněme tedy dobrou zprávou – tím, co se nemusíme učit!
Uff!!! V angličtině neexistují žádné rody!
Zdá se, že členy (articles) jsou dalším způsobem, jak nám Angličané ztěžují život. Ale to je omyl!
V angličtině neexistuje dělení předmětů podle rodu (ta sklenice, ten mrak, to slovo). Stejné věci se však v různých jazycích často označují různými rody.
Například „anglický jazyk“ (on) je die Englische Sprache (tj. ona). Ha! Dívka (ona) je v němčině… das Mädchen, tj. ne ta dívka, ale to dívka. To velmi ztěžuje učení takového cizího jazyka, protože se nám pak všechno začne strašně plést! Jak říkají frustrovaní adepti Goethovy řeči, „nebýt těch der-die-das, byli by z nás Němci“ – a pak tu jsou ještě den, dem a des!
Nic takového v angličtině neexistuje! Jaká úleva!!!
V angličtině tedy neexistují rody. Samozřejmě existují osobní zájmena (on, ona, oni atd.), ale to je úplně jiný příběh.
4. Anglické členy (articles)
Po tomto úvodu můžeme přejít k titulním, anglickým členům (articles).
V angličtině je málo členů, konkrétně máme pouze čtyři možnosti:
- a,
- an,
- the
- nebo… nic.
Kdy používáme anglický člen a an?
Pokud něco vidíme poprvé, použijeme a.
- a dog (pes)
- a cat (kočka)
- a house (dům)
Z tohoto obecného pravidla existuje několik výjimek.
Například pokud slovo začíná samohláskou (a,e,i,o), znělo by zvláštně, kdyby se vyslovovalo s členem a, například „vejce „(egg) by muselo znít: aaeegg . Proto, abychom si nezlomili jazyk, přidáváme k holému a n, tedy naše an:
- an egg (vejce)
- an ice-cream (zmrzlina)
- an orange (pomeranč)
Člen s přídavným jménem
Totéž by platilo, kdybychom mezi člen (article) a podstatné jméno vložili přídavné jméno (slovo popisující podstatné jméno). Pak je důležité pouze písmeno bezprostředně následující za členem.
Může to znít složitě, ale v praxi je to jednoduché, například chceme-li říci, že práce je zajímavá, řekneme:
a job (práce) → an interesting job (zajímavá práce)
a cat (kočka) → an unusual cat (neobvyklá kočka)
Člen a před slovy začínajícími na písmenko u-
Zajímavé je, že Angličané nejsou přesvědčeni, že u je samohláska, protože se v anglické abecedě vyslovuje jako /ju/.
Proto se mu říká „polosamohláska“ (semi-vowel), a proto dáváme samotné a před slova začínající na u:
- a university (univerzita)
- a ukulele (ukulele, taková malá kytara s obrácenými strunami)
To děláme také před dvěma samohláskami eu, které se také vyslovují jako „ju“.
- a eucalyptus tree
Výjimky z výjimek v angličtině
A teď dostáváme k jedné ze známých „výjimek z výjimek“ v anglické gramatice. V případě naší „neobvyklé kočky“ se písmeno u v předponě „un-„ již nevyslovuje jako „ju“ (jako ve slově „junyversity“), ale jako „an“ („anjužual“) 🙂
- an unusual cat
To znamená, že tu máme slavnou výjimku z výjimek ve výuce anglického jazyka! 🙂
[Pravidlo: Před samohlásky dáváme an. Výjimka: Tedy pokud se nejedná o písmeno u, v takovém případě dáváme samostatné a. Výjimka z výjimky: Tedy pokud to není slovo jako unusual, v tom případě dáváme an…]
Člen a před neznělým h
Naproti tomu ve slovech, která začínají souhláskou h, ale ta je neznělá (nevyslovuje se), se píše an:
- an hour (hodina – „en auer“)
- an herb garden (bylinková zahrada – „en erb gárden“)
- an honour (čest – „en ónor“)
Kdy používáme člen the?
Pokud o něčem slyšíme po několikáté, použijeme člen the.
To je obecné pravidlo…
This is a car. The car is fast.
The používáme také, pokud existuje pouze jeden exemplář určitého druhu, například the Moon, the Sun jde vždy s the – alespoň v naší sluneční soustavě.
Podobně, pokud se v našem kontextu vyskytuje pouze jedna věc určitého typu, použijeme také člen the. Jsme-li například v místnosti, kde je pouze jeden strop, řekneme the ceiling.
Nebo když chceme mluvit s vedoucím obchodu – a předpokládáme, že je jen jeden šéf – řekneme:
- Can I speak to the manager, please?
(Mohu mluvit s vedoucím, prosím?)
Znamenají tedy anglické členy (articles) něco?
Psychologové provedli experiment. Ve stejné situaci položili lidem otázku:
- Have you seen a car light?
(Viděli jste světla auta?)
a druhou skupinou lidí:
- Have you seen the car light?
(Viděli jste světla auta?)
Ukázalo se, že ačkoli se situace lišila pouze ve členu – a obě skupiny respondentů viděly totéž – skupina s a light viděla světla méně často než skupina s the light.
Právě proto, že a je obecné a nezávazné, zatímco the se vztahuje ke konkrétním věcem, o nichž již víme, že jsou specifické nebo jedinečné. Proto the způsobilo, že něco viděli.
Přesnější by tedy bylo přeložit význam těchto vět takto:
- Have you seen a car light?
(Viděli jste světla auta?)
a druhou skupinou lidí:
- Have you seen the car light?
(Viděli jste ta světla na autě?)
Kdy beztrestně vynecháváme členy?
Obecně členy můžeme vynechávat v množném čísle (odborně se to nazývá „zero article”):
These are girls. I like cars.
(To jsou dívky. Mám rád auta.)
Na druhou stranu, pokud máme – stejně jako v případě singuláru výše – na mysli určitou skupinu osob nebo předmětů, můžeme to zdůraznit členem the.
- Let’s talk to the girls who smile at us.
(Je jich tu hodně, ale my si chodíme povídat jen s těmi, které se na nás usmívají)
Kromě toho existuje ještě několik běžných situací – výjimek, kdy členy vynecháváme:
- před sportem: I play basketball. (Hraji basketbal.)
- před školními předměty: I like Maths. (Mám rád matematiku.)
- před jazyky: She speaks English. (Mluví anglicky.)
- před městy: I live in Pilsen. (Žiji v Plzni.)
- před zeměmi: (She comes from Ireland. (Pochází z Irska.)
- před jmény: I saw Queen Elisabeth yesterday! (Včera jsem viděl královnu Alžbětu!)
- před jídlem: I had breakfast. Let’s go for lunch. (Už jsem snídal. Pojďme na oběd!)
- před vesmírem: He never flew in space again. (Do vesmíru už nikdy neletěl.)
Kdy musíme vždy použít člen the?
Jak jsem již zmínil, když je na světě jen jedna věc – the Sun -, musíme ji vždy uvozovat určitým členem the.
Pokud je něco „nejvíc“, je to také jen jedno – protože existuje jen jedno číslo jedna! Proto bude vždy s the: the most beutiful (nejkrásnější), the ugliest (nejošklivější).
Dalo by se říci, že existuje také jen jedno místo. A přestože, jak jsme již viděli, před městy a zeměmi člen the vynecháváme, ve většině ostatních zeměpisných podstatných jmen již naše the používáme. Zvláště když je věc mokrá:
- před názvy řek: I live by the Thames river.
- před názvy moří, zálivů a oceánů: The Baltic Sea. The Gulf of Mexico. The Atlantic Ocean.
- ale i před suchými místy: The Sahara Desert (Poušť Sahara)
- před lesy: The Amazon forest,
- před kulturními zařízeními: the cinema, the theatre, the radio, the TV.
Členy vždy používáme před odbornostmi:
- an engineer (inženýr)
- a doctor (lékař)
- a teacher (učitel)
A the užijeme, pokud máme na mysli konkrétního odborníka:
- Have you seen the teacher?
(Viděli jste učitele? – Konkrétně toho, který má dnes s námi hodinu.)
Stejnou logiku bychom použili i při popisu toho, jaký je někdo člověk – tedy také se členem:
- He’s an optimist.
(Je optimista.)
- She’s such a bore.
(Je tak nudná.)
Členy a zájmena
Členy a, an, the a přivlastňovací přídavná jména (my, your, her) se navzájem „nemají rády“. A protože ty druhé jsou silnější, „požírají“ anglické členy (articles).
Proto:
This is a book → This is my book. (To je kniha. → To je moje kniha.)
That’s the problem → That’s her problem. (To je problém. → To je její problém.)
(Neřekneme That’s her the problem.)
A to je k tomuto složitě znějícímu tématu vše.
Pokud s angličtinou teprve začínáte, je to už na první pohled příliš mnoho informací. Důležité je procvičovat členy a, an a the v praxi – a ty najdete ve větách na kurzu Speakingo!
Pokud jste však zvídaví nebo již trochu anglicky umíte, můžete si znalosti o členech doplnit o další informace.
Před nepočitatelnými podstatnými jmény členy také vynecháváme
Problémy se začínají, když představíme pojem počitatelných a nepočitatelných podstatných jmen. Jak už název napovídá, počitatelná podstatná jména jsou ta, která se dají spočítat. Například one cat, two cats, three cats (jedna kočky, dvě, tři kočky.)
Nepočitatelná podstatná jména jsou věci, které nelze spočítat, například water, beer, happiness (voda, pivo, štěstí).
V našem kontextu jde o následující případ:
Vše výše uvedené platí pro počitatelná podstatná jména (tj. většinu případů).
Přesněji řečeno, zacházíme s nimi, jako by byly v množném čísle.
Před nepočitatelnými podstatnými jmény nedáváme nic a to je vše.
Například:
- May you have happiness in your life. (Ať jste šťastní po celý život.)
- I drank beer all night. (Pil jsem pivo celou noc.)
Pokud však slyšíme I want to have a beer (Chci pivo) nejde o chybu, protože máme na mysli láhev piva a bottle of beer nebo a glass of beer (sklenici piva), a jak bottles (lahve) tak i glasses (sklenice) jsou již počitatelné.
Prakticky zde však budeme místo členů používat slovo some (trochu):
- Give me water. → Give me some water.
- Give me water zní, jako bychom chtěli všechnu vodu na světě, zní to dokonce docela filozoficky. Nebo jako bychom vlastnili vodní elektrárnu na vyschlé řece.
A poznámka: zcela neznámou výjimkou jsou money…, které jsou nepočitatelné!
- Earn some money! (Vydělej peníze!)
Jak jsme viděli u „normálních“ počitatelných podstatných jmen v množném čísle, pokud máme na mysli konkrétní věc, můžeme ji označit členem the. Totéž platí pro nepočitatelná podstatná jména – výše jsme hovořili o penězích obecně. Pokud však máme na mysli nějaké konkrétní peníze, můžeme je označit členem the:
- He will never give me back the money he owes me…
(Nikdy mi nedá peníze, které mi dluží…)
Zde se pravděpodobně dopouštíme nejvíce chyb, protože ne vždy víme, zda je slovo v angličtině počitatelné nebo nepočitatelné.
Člen a jako „jednou za čas“
Když se něco pravidelně čas od času děje, použijeme zde také konstrukci s členem a:
- I go to the pub once a month.
(Do hospody chodím jednou za měsíc.)
- Take these pills twice a day.
(Tyto tablety užívejte dvakrát denně)
- These oranges are $2 a kilo.
(Tyto pomeranče stojí dva dolary za kilo.)
At school nebo at the school?
Pokud máme na mysli školu jako instituci, řekneme at school (tj. bez členu):
- Children need to go to school.
(Děti musí chodit do školy.)
Pokud však máme na mysli konkrétní školu, můžeme povědět s the:
- I will go to the school to talk to her teacher.
(Půjdu do dané školy (například do školy mé dcery) a promluvím si s její učitelkou.)
Analogie by byla s institucemi, jako je nemocnice (hospital), univerzita (university), církev (church) nebo vězení (prison).
Poslední poznámka:
Jaký je rozdíl mezi a walk a to walk?
V angličtině je často nemožné rozlišit sloveso od podstatného nebo přídavného jména – mohou vypadat úplně stejně.
Proto se ve slovníku uvádí před podstatnými jmény člen (a, an, the) pro přehlednost.
Chceme-li například odlišit sloveso to walk = chodit, od podstatného jména a walk = chůze.
Naproti tomu před slovesa (slova popisující děj) přidáváme člen to.
Například:
- to be (být), to run (běžet), to learn (učit se).
Ale
- a run / the run (běh)
Stejně tak bez členu znamená slovo French samo o sobě francouzský (přídavné jméno), zatímco se členem the French to jsou Francouzi (podstatné jméno).
Dilemata se členy a an the
Ďábel se však jako obvykle skrývá v detailech. V praxi to vypadá tak, že pokud dáte text nebo esej k opravě angličtináři, každý opraví členy a, an a the jinak.
V angličtině je mnohem větší volnost a mnohem menší preskriptivnost. Existují samozřejmě obecné zásady, jak je popsáno výše, ale rozhodně to není něco, co by nám nemělo dát spát!
Cvičení se členy a an the
Nejdůležitější je získat návyk mluvit, ideálně samozřejmě opakováním správných vět v online kurzu angličtiny Speakingo 🙂
Tam se naučíte veškerou gramatiku a slovní zásobu jako dítě. Jednoduše mluvíte ve správných větách k počítači, který vás pochválí nebo v případě potřeby opraví.
Časem tak přestanete přemýšlet, který člen (article) a, an , the (nebo třeba nic?) použít – prostě to řeknete správně a je to!
Každopádně nejlepší je vyzkoušet si online kurz angličtiny Speakingo sami!
Získáte 7 dní zábavy zcela zdarma a bez jakýchkoli závazků! Stejně jako bezplatný test jazykové úrovně, přístup k online diktátu a seznam 2000 nejdůležitějších anglických slovíček v pdf.
Pokud je vám cokoli dalšího s anglickými členy (articles) a an the (nebo nic) nejasné, nebojte se zeptat v komentářích, rád vám odpovím!
